NEDOTKNUTELNÍ (Intouchables)
Režie: Olivier Nakache, Eric Toledano
Scénář: Olivier Nakache, Eric Toledano
Kamera: Mathieu Vadepied
Hudba: Ludovico Einaudi
Hrají: François Cluzet, Omar Sy, Anne Le Ny, Audrey Fleurot, Clotilde Mollet, Cyril Mendy
Délka: 112 minut
Země původu: Francie
Česká premiéra: 7. června 2012
Český distributor: Hollywood Classic Entertainment
Oficiální stránky CSFD IMDb CZ Recenze US Recenze Trailer


Přiznám se, že když jsem poprvé slyšel o francouzské komedii Nedotknutelní, byl jsem více než skeptický. Příběh o aristokratovi, který je kromě hlavy kompletně ochrnutý a imigrantovi z nejnižších vrstev, který se o něj stará a ukáže mu jinou stránku života a vlastně mu i dodá onu chuť do života, mi přišel jako příliš velké klišé. Příliš předvídatelný film, který bude hrát na city tím a tím způsobem. Na druhou stranu tady ale bylo velké množství nadšených reakcí jak ze zahraničí, tak od těch Čechů, kteří už film mohli vidět. Na ČSFD si dokonce drží pozici osmého nejlepšího snímku, což je velmi překvapivé. Když se k tomu přidal fakt, že snímek je natočen podle skutečných událostí a hlavně fakt, že jsem neviděl dobrou komedii už nějaký ten čas, rozhodl jsem se filmu dát šanci (což se v současné kinodistribuci poštěstí jen minimu komedií, vlastně skoro žádné). První minuty snímku nejprve dávaly za pravdu mému nedůvěřivému já. Senegalský přistěhovalec Driss je až příliš sympatický a živelný a paraplegický šlechtic Phillipe příliš otevřený. Prostě jedna šablona. Nutno říci, že Nedotknutelní skutečně z oné šablony vlastně nikdy nevyjdou. Ale nevadí to, protože jakmile se začne ve snímku mixovat komediální složka s tou dramatickou, obě se skvěle doplňují a vytváří velmi zábavnou směs. Přitom vlastně Nedotknutelní nepřichází s ničím novým.

Nejsou tak agresivní ve své výzvě postiženým, jako byl kdysi geniální Kurz negativního myšlení. Jsou mnohem přístupnější většinovému divákovi, neženou zbytečně princip „i z postižených si můžeme dělat legraci, když jim tak přiznáme prostou lidskost“ do extrému. Ale díky tomu vytváří mnohem více scén, které působí věrně a ne jako provokativní karikatury. Dobré je, že není zbytečně přetřásána ani sociální stránka snímku, kde je vedle sebe kladen život na pařížské periferii a poslední zbytky aristokratického života ve Francii obecně. Dvojice režisérů, Olivier Nakache a Eric Toledano, která přitom předtím žádným ze svých snímků díru do světa neudělala, totiž chytře dávkuje různé události do celé „buddy movie“ (a on to v podstatě buddy movie je, ačkoliv jeden z hrdinů může hýbat jen hlavou a ještě ne úplně), takže Nedotknutelní málokdy ztrácí tempo a divák cítí, že se pořád něco děje. Ani ty nejzávažnější motivy zápletky se nepřetřásají moc často a ony osvěžující momentky jsou právě tím správným humorným kořením. Hodně pro snímek dělá i dvojice představitelů ústředních rolí. François Cluzet naštěstí ve všech ohledech překonává původně produkcí předpokládaného a obehraného Daniela Auteuila a Omar Sy působí ve své roli dostatečně uvolněně, živelně a přitom ne jen jako idealistický obrázek „energického černocha“. Čímž neříkám, že jsou Nedotknutelní osmým nejlepším filmem všech dob. Ani zdaleka. Je to jen velmi dobrá, občas kousavá a většinou velmi vtipná komedie. Je plná klišé, je hollywoodsky cukrkandlová (vsadím se, že přijde remake), ale v konečném důsledku to nevadí. Jen to nestačí na to, abych si na ni vzpomněl i za rok. I když, při stavu současné komediální produkce si možná vzpomenu...



Follow @FILMWEBcz