ZEMSKÝ RÁJ TO NAPOHLED
Režie: Irena Pavlásková
Scénář: Tereza Boučková
Kamera: Diviš Marek
Hudba: Jiří Chlumecký
Hrají: Vilma Cibulková, Tereza Voříšková, Dana Marková, Jiří Dvořák, Ondřej Vetchý, Miroslav Etzler
Délka: 114 minut
Země původu: ČR
Česká premiéra: 19. listopadu 2009
Český distributor: Bontonfilm
Oficiální stránky CSFD IMDb Trailer


C´est la vie, c´est la vie, la la la la la…
To je život, zpívá dokola Karel Gott pražským disidentům, které v 70. letech neustále otravuje státní bezpečnost. A není jediný, kdo rozmělňuje mrazivou absurditu normalizace do lehce stravitelných každodenních osobních historek. Zemský ráj to na pohled má někde v sobě potenciál vyprávět o době, o lidech, kterým politika formuje životy. Chce také vyprávět o tom, co se konkrétně stalo, o jedné rodině bez otce a s několika náhradními otci, o slabých mužích a silných ženách. A nakonec je tam ode všeho trochu, ale pořádně nic. I když melancholie té Gottovy písničky se ozývá někde u srdce a poměrně silný závěr, kde už přestane jít o soukromé hry, zanechá ten správný pocit, který se hodí pro film o minulosti premiérovaný akorát dvacet let po Sametové revoluci. V totalitě to teda byl život – prachsprostý.

C´est la vie, c´est la vie… hrajte ještě dál…
Rodina Marty a jejích dvou dcer v totalitě, ve filmu orámované klíčovými roky 1968 a 1977, ale žije jako mnoho dalších – jak se dá. I když jejich existence výrazně usměrňuje režim, vzhledem k tomu, že dcery mají tatínka herce-disidenta, o politice se tu moc nemluví. Podobně jako třeba v dramatizaci osudů výsadku Silver A, kde šlo víc o milostné eskapády než o přípravu atentátu na Heydricha, i tady je velká politika v pozadí. Chartu 77 tu občas někdo zmíní, výrazný disidentský dramatik občas zamumlá nějakou větu ze svého prohlášení, všichni slaví, když porazíme v hokeji Sověty. Mezitím dcery nesnášejí novou ženu svého otce, otec se nedokáže přestat chovat jako odtažitý sobec a všichni chlapi pasou po sexy matce (Vilma Cibulková), která je středobodem života svých dcer i celého vyprávění.
 
Scénář vycházející ze vzpomínek spisovatelky Terezy Boučkové v sobě má sice dost opravdového a když si budete dosazovat, kdo tu je za koho (Vetchý za Havla, Dvořák za Kohouta atd.), začne být film dokonce bulvárně přitažlivý. Ale nedokáže poskytnout komplexnější obraz doby, ani příběh, nit, která by provázala jednotlivé scény. Vyprávění se pohybuje někde v meziprostoru mezi hořkou komedií a vztahovým dramatem. Pokusy o ironický humor moc nevycházejí, v malých dramatech vztahů a absurdní doby film ale občas zasáhne.

C´est la vie, c´est la vie, tím to končívá…
Zmíněný Silver A byl televizní film a Zemský ráj to na pohled měl skončit také jako televizní film, aspoň v této podobě. Možná nejen shodou okolností jsou ve snímku, jenž mužské disidenty podává jako nepraktické snílky a naivní intelektuály, kteří se bez žen hroutí, silnější ženské herecké výkony. Zvlášť Tereza Voříšková, která dostala roli inspirovanou právě Boučkovou, konečně ukazuje, že dokáže o něco víc než být ozdoba ve vymačkaných Bobulích. Mužský kolegům některé role moc nesedí, především Jiří Dvořák je dlouho ztracený v postavě citově chladného otce. Režisérka Irena Pavlásková, která ještě těsně za té komunistické doby dokázala tak výborně vystihnout lidské zmetky a krutosti v Čase sluhů, tu je nevýrazná, doslovná, bez chuti, zápachu a nápadu. Když se k tomu přidají nedokonalé postsynchrony, tak častý hřích českého filmu!, mdlá hudba (s výjimkou toho Gottova hitu), a ne vždy přesvědčiví herci či dialogy, pak z toho vyjde dílo, jímž měl koproducent Česká televize splnit svou veřejnoprávní povinnost 17. listopadu. Přes všechno, co je tu zajímavé, za kino Zemský ráj až tak nestojí a plátno nepotřebuje, protože na něm nemá co vyniknout, maximálně pečlivě shromážděné dobové rekvizity.