O2Active Filmweb


O2 TV videotéka Více

Red Lights

Red LightsNapětí stoupá a Tomův pohled na svět se třese v zá...

Cena: 55,00Kč

Albert Nobbs

Albert NobbsMuž, který má tajemství. Žena, která má sen.

Cena: 45,00Kč

2 dny v New Yorku

2 dny v New York...Jsou příbuzní vždy vítanými hosty?

Cena: 45,00Kč

Unesená

Unesená Strhující akční thriller, který se odehrává v New ...

Cena: 55,00Kč

Čtyři slunce

Čtyři slunceKolik sluncí je třeba, abychom byli šťastní?

Cena: 45,00Kč

Žhavé novinky veVideotéce

Reklama


Recenze: Lištičky

Psychologické drama bez psychologie a závěrečná pointa bez pointy. Tak by se dalo shrnout česko-slovensko-irské festivalové cosi.

Publikováno: 17.9.2009 10:00:00

Autor: Filip Šula


LIŠTIČKY
Režie: Mira Fornay
Scénář: Mira Fornay
Kamera: Tomáš Sysel
Hudba: Tadeáš Věrčák, Aaron Goldberg
Hrají: Réka Derzsi, Rita Banczi, Aaron Monaghan, Jitka Josková, Jonathan Byrne
Délka: 84 minut
Země původu: Česko / Slovensko / Irsko
Česká premiéra: 17. září 2009
Český distributor: Bontonfilm



                                                            Oficiální stránky CSFD IMDb CFN



Název filmu odkazuje na toulavé lišky, které se potulují Dublinem, uždibují odpadky a sem tam roznesou nějakou tu nemoc. Tato opuštěná stvoření tvoří paralelu s východoevropskými přistěhovalci, snažící si zde vydělat trochu těch peněz. Ta paralela je zobrazována velice důrazně. Pokud se opilá mladá Slovenka pod mostem seznamuje  s dobře vypadajícím mužem, v následující scéně očichává vypelichaná liška pod stejným mostem pytel s odpadky. Kromě těchto několika záběrů a jednoho rozhovoru na toaletě („Prej zná tyhle holky z východní Evropy…“) se zde tematika přistěhovalců vyskytuje minimálně. Vlastně, nevyskytuje se zde téměř vůbec. Snímek, maskovaný jako sociální drama, je ve skutečnosti drama psychologické. A ono ztotožňování se s liškou se dá postupem času aplikovat pouze na hlavní hrdinku, potulující se bezcílně irským hlavním městem a využívající náklonnosti své úspěšné a šťastně vdané sestry.

Ta nejen že ji u sebe nechá občas bydlet, dokonce jí sežene práci au pair. Ale mladé au pair to mají v Irsku těžké. Obzvlášť pokud jsou líné, agresivní, asociální a ke svým nejbližším příbuzným se chovají jako osina v zadku. Tomuto popisu odpovídá mladá Alžběta, kterou blíže nespecifikovaná nepěkná minulost ani tak nepronásleduje, jako spíš válcuje silou tanku Sherman. Pokusí se odejít z dosahu sestry, jež jí trpělivě shání práci a poskytuje bydlení, ale její domov na Slovensku padl za oběť nové dálnici. A tak se potácí Dublinem, hledá nějakou známost, popíjí po barech a všem okolo ukazuje, jak moc je naštvaná na svět. A nikdo neví proč.

A do samého konce filmu se to ani nikdo nedozví, protože uzavřená Alžběta zásadně (tedy až na jednu výjimku) odmítá navázat s kýmkoli jakýkoli vztah. Alžběta ale není uzavřena pouze ostatním postavám, ale i nám, divákům. Tím si film podřezává větev coby psychologické drama. Skutečnost, že o hrdince a její motivaci nevíme zhola nic, nám zabraňuje si k ní vytvořit jakýkoli vztah. Nelze s ní soucítit, nedá se jí fandit, nemůžeme ji ani nenávidět. Můžeme sice kritizovat její postoj, ale ani tady si nemůžeme být zcela jisti, že si kritiku zaslouží. Samotná postava je otazník, což by za jistých okolností poskytovalo snímku atraktivitu. Jenže to by se nám odhalování této záhady muselo dostávat postupně a ne až v posledních minutách. Samotná odpověď navíc přinese spíš zklamání, než pochopení. Smyslem závěrečné pointy je obvykle převrácení dosavadního děje na hlavu, nebo aby se mu dodal nový rozměr, nový pohled. V Lištičkách celý film víme, že hlavní hrdinka zažila něco ošklivého a proto je naštvaná na svět. A na konci zjistíme, že hlavní hrdinka zažila něco ošklivého a proto je naštvaná na svět. První, co mne napadlo při odhalení pointy, bylo - na tohle jsem opravdu musel čekat přes osmdesát minut?

Stopáž snímku je trestuhodně nevyužitá. Místo aby se tvůrci věnovali přípravě diváka na závěr, nebo (což by bylo možná prospěšnější) vykreslování hlavní postavy, vyplňují film prázdnou vatou. Chybí jakákoli dějová linie, nic se neposouvá, nic k ničemu nespěje, nikdo se nevyvíjí, jen se stále někdo opíjí, strká, souloží nebo pokouší znásilnit. Kromě Alžběty je navíc divákovi nepřístupný i celý film – ať už se zde děje cokoli, snímek je stále stejně statický. Postavy by se klidně mohly navzájem vraždit jako krmit holuby v parku, obojí by nám bylo stejně jedno. Snímek se neskutečně vleče a po jeho skončení jsem rozhodně neměl pocit, že trval slabší hodinu a půl (navíc jsme s jednou kolegyní shledali, že si nejsme schopni vybavit začátek). Problém je i v hodnocení ústředního hereckého výkonu. Je těžké posuzovat herecké ztvárnění, pokud nevíme, co měla herečka vlastně ztvárnit. Stejně tak je těžké určit, co si z filmu máme odnést. Snad jen, že než hodinu a půl koukat na opíjení se v baru, je lepší se v tom baru hodinu a půl opíjet.